Daňová rezidence v Japonsku z pohledu českého daňového rezidenta

Japonsko považuje za rezidenta každého, kdo má v Japonsku domicil — základnu svého života posuzovanou podle bydlení, povolání, umístění majetku a místa pobytu příbuzných — nebo tam má nepřetržitě alespoň jeden rok pobyt; test počtu dnů nemá. U toho, kdo v Japonsku začne vykonávat povolání obvykle vyžadující pobyt alespoň jeden rok, se domicil předpokládá. Česká republika hledí na bydliště a alespoň 183 dnů pobytu v kalendářním roce. Smlouva ČSSR–Japonsko z roku 1977 nemá v čl. 4 odst. 2 postupná kritéria: stát rezidence dvojího rezidenta určí příslušné úřady vzájemnou dohodou; Česko příjmy, které smí zdanit Japonsko, zásadně vyjímá s výhradou progrese (čl. 23 písm. b)).

Zdarma, bez registrace, asi 3 minuty. Závěr podle českého zákona o daních z příjmů ve srovnání s právem Japonska a smlouvou o zamezení dvojího zdanění.

Kdy vás Japonsko považuje za daňového rezidenta

Japonským rezidentem je fyzická osoba, která má v Japonsku domicil (základnu svého života) nebo v něm má nepřetržitě alespoň jeden rok pobyt. Test počtu dnů Japonsko nemá. Státní občanství hraje roli jen u fikce domicilu veřejných zaměstnanců a u kategorie rezidenta bez trvalého statusu.

U osoby, která v zahraničí začne vykonávat povolání obvykle vyžadující nepřetržitý pobyt v zahraničí alespoň jeden rok, se předpokládá, že v Japonsku domicil nemá. Pod toto pravidlo zpravidla spadá zaměstnanec převedený do zahraniční pobočky — například v Česku — na plánovanou dobu jednoho roku nebo delší.

Domicil je základnou vašeho života a určuje se podle objektivních skutečností — bydlení, povolání, umístění majetku, místo pobytu příbuzných, státní občanství — nikoli jen podle počtu dnů.

U osoby bez japonského státního občanství, která v Japonsku začne vykonávat povolání obvykle vyžadující pobyt tam alespoň jeden rok, se předpokládá, že má v Japonsku domicil; rezidentem je i osoba, která v Japonsku má nepřetržitě alespoň jeden rok pobyt.

• Jako státní nebo místní veřejný zaměstnanec Japonska se považujete za osobu s domicilem v Japonsku i při práci v zahraničí, kde domicil v Japonsku nemáte (čl. 3 zákona o dani z příjmů). Jste japonským rezidentem a zdaňujete všechny příjmy vzniklé v Japonsku i v zahraničí.
• Základna vašeho života (domicil) je v Japonsku. Podle čl. 2 odst. 1 bodu iii) zákona o dani z příjmů jste japonským rezidentem (nikoli rezidentem bez trvalého statusu) a zdaňujete všechny příjmy vzniklé v Japonsku i v zahraničí.
• V Japonsku žijete nepřetržitě alespoň jeden rok, nebo se u vás předpokládá domicil, protože vaše povolání vyžaduje pobyt v Japonsku alespoň jeden rok (čl. 2 odst. 1 bod iii) zákona o dani z příjmů; čl. 14 prováděcího nařízení). Jste japonským rezidentem a zdaňujete všechny příjmy vzniklé v Japonsku i v zahraničí.
• V Japonsku máte domicil nebo tam žijete alespoň jeden rok, nemáte japonské státní občanství a za posledních 10 let jste v Japonsku měli domicil nebo pobyt úhrnem nejvýše 5 let — jste tedy „rezidentem bez trvalého statusu“ (čl. 2 odst. 1 bod iv)). Japonsko zdaňuje vaše příjmy jiné než ze zahraničních zdrojů a příjmy ze zahraničních zdrojů — například z Česka — jen tehdy, jsou-li vyplaceny v Japonsku nebo do Japonska převedeny.
• V Japonsku máte domicil nebo tam žijete alespoň jeden rok a za posledních 10 let jste v Japonsku měli domicil nebo pobyt úhrnem déle než 5 let, jste tedy rezidentem, který není rezidentem bez trvalého statusu. I bez japonského státního občanství Japonsko zdaňuje všechny vaše příjmy vzniklé v Japonsku i v zahraničí.
• Jste japonským rezidentem. Měli-li jste za posledních 10 let v Japonsku domicil nebo pobyt úhrnem nejvýše 5 let, jste rezidentem bez trvalého statusu (zahraniční příjmy se zdaňují jen při výplatě v Japonsku nebo převodu do Japonska); je-li to déle než 5 let, podléhají dani všechny příjmy. Ověřte si období podle dat příjezdů a odjezdů.

Kdy jste nerezident

• V zahraničí vykonáváte povolání, které obvykle vyžaduje nepřetržitý pobyt mimo Japonsko alespoň jeden rok, předpokládá se proto, že v Japonsku domicil nemáte (čl. 15 prováděcího nařízení). Jako nerezident zdaňujete v Japonsku jen příjmy z japonských zdrojů. Domněnku lze skutečnostmi vyvrátit.
• Základna vašeho života není v Japonsku a nežijete tam nepřetržitě alespoň jeden rok. Jako nerezident zdaňujete v Japonsku jen příjmy z japonských zdrojů (čl. 2 odst. 1 bod v), čl. 7 zákona o dani z příjmů).

Kde se právo Japonska střetává s českými předpisy

• Rezident obou států: smlouva s Japonskem nemá rozhodovací kritéria. Čl. 4 odst. 2 smlouvy ČSSR–Japonsko z roku 1977, kterou Česká republika převzala, neobsahuje kritéria stálého bytu, střediska životních zájmů, obvyklého pobytu ani státní příslušnosti — jen stanoví, že stát rezidence určí příslušné úřady vzájemnou dohodou. Do dohody vás mohou zdaňovat jako rezidenta Česko (bydliště nebo 183 dnů) i Japonsko (domicil nebo pobyt alespoň jeden rok; u nového pracovního místa na rok a déle už od příjezdu). Dvojí zdanění zmírňuje japonský zápočet (čl. 23 písm. a)) a české vynětí nebo zápočet (čl. 23 písm. b)); žádost o vzájemnou dohodu podejte do tří let od prvního oznámení zdanění (čl. 25, čl. 16 MLI).

Co dalšího vědět

• Rezident bez trvalého statusu: příjmy z Česka Japonsko zdaní jen při výplatě nebo převodu do Japonska. Jako rezident Japonska bez trvalého statusu zdaňujete v Japonsku zahraniční příjmy — například mzdu za práci v Česku, nájemné z české nemovitosti nebo úroky z českých účtů — jen v rozsahu, v jakém jsou vyplaceny v Japonsku nebo do Japonska převedeny; na tuto část je omezen i zápočet zahraniční daně. Jste-li zároveň českým rezidentem, Česko zdaňuje vaše celosvětové příjmy. Jakmile váš domicil nebo pobyt v Japonsku přesáhne úhrnem 5 let za 10 let, zdaňuje Japonsko celosvětové příjmy.
• Jak Česko vylučuje dvojí zdanění u příjmů z Japonska. Jste-li českým rezidentem a Japonsko smí váš příjem podle smlouvy zdanit (například mzdu za práci v Japonsku), Česká republika jej zásadně vyjme a zohlední jen při výpočtu sazby daně z ostatních příjmů (čl. 23 písm. b) bod i)). U dividend, úroků, licenčních poplatků a dalších příjmů uvedených v bodě ii) japonskou daň započte, nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy (§ 38f ZDP). Pro uplatnění smlouvy v Japonsku předložte české potvrzení o daňovém domicilu.
• Mzda za práci v Japonsku: 183 dnů v kalendářním roce. Mzda za práci skutečně vykonanou v Japonsku je japonským příjmem, i když ji vyplácí český zaměstnavatel. Jste-li podle smlouvy českým rezidentem, Japonsko ji nezdaní jen tehdy, pobýváte-li v Japonsku v kalendářním roce úhrnem nejvýše 183 dnů, mzdu vyplácí zaměstnavatel, který není japonským rezidentem, a nejde k tíži jeho japonské stálé provozovny nebo stálé základny (čl. 15 odst. 2). Není-li některá z těchto podmínek splněna, osvobození neplatí a mzdu zdaní Japonsko: jste-li podle japonského práva nerezidentem, činí daň jednotně 20,42 % z vyplacené mzdy (u nerezidentů zpravidla konečná srážka). Česko pak mzdu vyjme s výhradou progrese (čl. 23 písm. b) bod i)).
• Rok přestěhování: oba státy mohou rok rozdělit. Česká republika uznává podle smlouvy dělenou rezidenci: část roku můžete být podle smlouvy rezidentem Japonska, část rezidentem ČR. V Česku pak podáte přiznání za část roku jako rezident (celosvětové příjmy) a za zbytek jako nerezident (jen příjmy z českých zdrojů). Japonsko považuje za období rezidence dobu do dne odjezdu a od následujícího dne za období nerezidence. Protože smlouva s Japonskem nemá rozhodovací kritéria, může o rozdělení roku podle smlouvy rozhodnout až dohoda příslušných úřadů.
• Japonská daň z odchodu: cenné papíry za 100 mil. ¥ a více. Držíte-li při odchodu z Japonska cenné papíry apod. v hodnotě alespoň 100 mil. ¥ a měli jste v Japonsku za posledních 10 let domicil nebo pobyt úhrnem déle než 5 let, Japonsko zdaní nerealizované zisky, jako byste je prodali (čl. 60-2 zákona o dani z příjmů). Placení lze odložit o 5 let (až o 10) při ustanovení daňového zástupce a poskytnutí zajištění; vrátíte-li se v této době, daň se zruší. Jak se k této dani při pozdějším prodeji postaví Česko, smlouva výslovně neřeší — ověřte s poradcem.
• Sociální zabezpečení: dohoda ČR–Japonsko. Dohoda o sociálním zabezpečení mezi ČR a Japonskem (v platnosti od června 2009, pozměňující protokol od 1. 8. 2018) brání dvojímu placení pojistného a umožňuje sčítat doby pojištění pro nárok na důchod. Na japonské straně se týká veřejného důchodového a zdravotního pojištění, na české důchodového, zdravotního a nemocenského pojištění. Dočasně vyslaný pracovník zůstává v systému vysílajícího státu s potvrzením o příslušnosti k právním předpisům; podmínky vyslání ověřte u ČSSZ nebo Japan Pension Service.
• Která smlouva platí: smlouva ČSSR–Japonsko z roku 1977. Platí Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu, podepsaná v Praze 11. 10. 1977 a v platnosti od 25. 11. 1978 (č. 46/1979 Sb.), ve znění MLI (jen preambule, test hlavního účelu a řízení o vzájemné dohodě). Japonsko a Česko dosáhly 13. 3. 2026 věcné dohody o nové smlouvě; ta dosud nebyla podepsána a na rok 2026 se nevztahuje. Rozhodovací pravidlo: čl. 4 odst. 2 (jen vzájemná dohoda); závislá činnost: čl. 15; vyloučení dvojího zdanění: čl. 23; řešení případů dohodou: čl. 25.

Jak se řeší dvojí rezidence

Pokud vás za rezidenta považují oba státy, použije se čl. 4 odst. 2 smlouvy: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu (Praha, 11. 10. 1977; vyhláška č. 46/1979 Sb.). Kritéria se uplatňují postupně — stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklý pobyt, státní občanství a nakonec vzájemná dohoda úřadů.

Pojmy, se kterými se setkáte v Japonsku

住所 (džúšo)

domicil — základna života určovaná podle objektivních skutečností

居所 (kjošo)

pobyt — nepřetržitý pobyt alespoň jeden rok zakládá rezidenci

非永住者 (hieidžúša)

rezident bez trvalého statusu — cizinec s domicilem nebo pobytem v Japonsku úhrnem nejvýše 5 let za posledních 10 let

確定申告 (kakutei šinkoku)

daňové přiznání, podává se od 16. února do 15. března následujícího roku

住民税 (džúminzei)

individuální obyvatelská daň — příjmová složka 10 %, ukládá ji obec domicilu k 1. lednu

相互協議 (sógo kjógi)

vzájemná dohoda příslušných úřadů — podle smlouvy s Japonskem jediný způsob určení rezidence dvojího rezidenta

Otázky

Zdroje

Předpisy a úřední výklad

• čl. 2 odst. 1 body iii)–v) japonského zákona o dani z příjmů — Rezident: fyzická osoba, která má v Japonsku domicil nebo v něm má až do současnosti nepřetržitě alespoň jeden rok pobyt. Rezident bez trvalého statusu (non-permanent resident): rezident bez japonského státního občanství, který měl v Japonsku za posledních 10 let domicil nebo pobyt úhrnem nejvýše 5 let. Nerezident: fyzická osoba, která není rezidentem.
• čl. 3 japonského zákona o dani z příjmů — Státní a místní veřejní zaměstnanci (kromě osob bez japonského státního občanství a dalších stanovených nařízením vlády) se považují za osoby s domicilem v Japonsku i po dobu, kdy domicil v Japonsku nemají. Podrobnosti k určení domicilu stanoví nařízení vlády.
• čl. 15 prováděcího nařízení k japonskému zákonu o dani z příjmů — U fyzické osoby, která začala žít mimo Japonsko, se předpokládá, že v Japonsku domicil nemá, jestliže 1) vykonává povolání, které obvykle vyžaduje nepřetržitý pobyt v zahraničí alespoň jeden rok, nebo 2) má cizí státní občanství nebo cizí trvalý pobyt a nejsou zde skutečnosti — například příbuzní v Japonsku sdílející s ní životní náklady — nasvědčující tomu, že se vrátí žít hlavně do Japonska. Stejně se posuzují rodinní příslušníci, kteří s ní žijí a sdílejí životní náklady.
• NTA Tax Answer č. 1926 (právní stav k 1. 4. 2026) — Zaměstnanec japonské společnosti převedený do zahraniční pobočky na plánovanou dobu alespoň jednoho roku se zpravidla považuje za osobu bez domicilu v Japonsku a stává se nerezidentem. V roce odjezdu se při ustanovení daňového zástupce přiznávají všechny příjmy za období rezidence a příjmy z japonských zdrojů za období nerezidence od 16. února do 15. března následujícího roku; bez daňového zástupce se přiznání podává do odjezdu. Nájemné z japonských nemovitostí podléhá zásadně srážkové dani 20,42 %.
• Základní oběžník k dani z příjmů 2-1 až 2-4 — Domicil je základnou života osoby a určuje se podle objektivních skutečností (2-1). Je-li účel výjezdu zjevně dočasný (manžel nebo manželka zůstává v Japonsku, byt ponechaný k bydlení po návratu apod.), považuje se osoba za osobu, která si v Japonsku pobyt ponechává (2-2). Osoba bez domicilu při příjezdu je nerezidentem do dne, kdy uplyne jeden rok od příjezdu, a rezidentem od následujícího dne (2-3). „Jeden rok“ se počítá ode dne následujícího po dni příjezdu (2-4).
• NTA Tax Answer č. 2012 (právní stav k 1. 4. 2026) — Zda je základna života v Japonsku, se posuzuje podle objektivních skutečností, jako je bydlení, povolání, umístění majetku, místo pobytu příbuzných a státní občanství. Nerozhoduje samotný počet dnů pobytu, takže osoba může být japonským rezidentem i po 183 a více dnech v zahraničí. Osobu, která je rezidentem obou států, přiřadí daňová smlouva, v případě potřeby vzájemnou dohodou úřadů.
• čl. 14 prováděcího nařízení k japonskému zákonu o dani z příjmů — U fyzické osoby, která začala žít v Japonsku, se předpokládá, že v Japonsku domicil má, jestliže 1) vykonává povolání, které obvykle vyžaduje nepřetržitý pobyt v Japonsku alespoň jeden rok, nebo 2) má japonské státní občanství a v Japonsku manžela, manželku nebo jiné příbuzné sdílející životní náklady, nebo jiné skutečnosti nasvědčují nepřetržitému pobytu v Japonsku alespoň jeden rok. Stejně se posuzují rodinní příslušníci, kteří s ní žijí a sdílejí životní náklady.
• čl. 5 a 7 japonského zákona o dani z příjmů; NTA Tax Answer č. 2010 — Rezidenti, kteří nejsou rezidenty bez trvalého statusu, zdaňují všechny příjmy vzniklé v Japonsku i v zahraničí. Rezidenti bez trvalého statusu zdaňují příjmy jiné než ze zahraničních zdrojů a příjmy ze zahraničních zdrojů vyplacené v Japonsku nebo do Japonska převedené. Nerezidenti zdaňují jen příjmy z japonských zdrojů.
• čl. 4 odst. 2 Smlouvy ČSSR–Japonsko — U fyzické osoby, která je rezidentem obou smluvních států, určí příslušné úřady vzájemnou dohodou stát, jehož je pro účely smlouvy rezidentem; postupná kritéria smlouva nestanoví.
• § 2 odst. 2 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) — Daňovým rezidentem ČR je fyzická osoba, která zde má bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Obvykle se zdržuje ten, kdo zde pobývá alespoň 183 dnů v kalendářním roce, souvisle nebo v několika obdobích; započítává se každý započatý den. Bydlištěm je místo, kde má stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na úmysl se v něm trvale zdržovat. Střediskem životních zájmů se vnitrostátní právo nezabývá.
• čl. 25 Smlouvy ČSSR–Japonsko — Osoba zdaněná v rozporu se smlouvou může předložit případ příslušnému úřadu státu, jehož je rezidentem (podle čl. 16 odst. 1 MLI do tří let od prvního oznámení); úřady se snaží případ vyřešit vzájemnou dohodou.
• čl. 95 japonského zákona o dani z příjmů; NTA Tax Answer č. 1240 — Rezident, který platí zahraniční daň z příjmů, si ji odečte od japonské daně z příjmů do limitu zápočtu (daň z příjmů za rok × upravené zahraniční příjmy ÷ celkové příjmy); přebytek se započte do limitu zvláštní daně z příjmů na obnovu. Nevyužité limity a přebytky zápočtu se převádějí na 3 roky. U rezidentů bez trvalého statusu se počítají jen zahraniční příjmy vyplacené v Japonsku nebo do Japonska převedené. Daň nad smluvní sazbu započíst nelze. K přiznání se přikládá výkaz zápočtu zahraniční daně a doklady o zahraniční dani.
• čl. 23 písm. b) Smlouvy ČSSR–Japonsko — Česká republika: i) příjmy, které smí podle smlouvy zdanit Japonsko, zásadně vyjme; při výpočtu daně z ostatních příjmů může použít sazbu, která by platila bez vynětí; ii) u dividend, úroků, licenčních poplatků a dalších příjmů uvedených v bodě ii) japonskou daň započte, nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy.
• § 38f ZDP — Dvojí zdanění příjmů ze zahraničí u českého daňového rezidenta se vylučuje způsobem, který stanoví příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění — metodou vynětí s výhradou progrese, nebo metodou prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí (nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy).
• čl. 15 odst. 2 Smlouvy ČSSR–Japonsko — Mzda rezidenta jednoho státu za práci ve druhém státě se zdaní jen ve státě rezidence, pobývá-li ve druhém státě v průběhu příslušného kalendářního roku úhrnem nejvýše 183 dnů, vyplácí-li ji zaměstnavatel, který není rezidentem druhého státu, a nejde-li k tíži jeho stálé provozovny nebo stálé základny tam.
• čl. 161, 212 a 213 japonského zákona o dani z příjmů; NTA Tax Answer č. 2884 — Plátci příjmů z japonských zdrojů nerezidentům srážejí daň: 20,42 % ze mzdy a jiných odměn za osobní služby, odstupného, nájemného z nemovitostí, úroků z půjček a licenčních poplatků; 15,315 % z dividend a úroků z kótovaných akcií. Snížení nebo osvobození podle smlouvy se uplatňuje formulářem „Application Form for Income Tax Convention“ podaným prostřednictvím plátce nejpozději den před výplatou.
• NTA (Japonsko) — leták pro zahraniční zaměstnance o dani z mezd (říjen 2025) — Daň z mzdy nerezidenta se vypočte jednotnou sazbou 20,42 % z vyplacené částky; srážkou je daň zpravidla vypořádána. Podle mnoha smluv je mzda v Japonsku osvobozena, nepřesáhne-li pobyt v daňovém roce nebo v 12 měsících úhrnem 183 dnů a jsou splněny další podmínky smlouvy; osvobození neplatí při pobytu nad 183 dnů nebo vyplácí-li mzdu zaměstnavatel rezident Japonska.
• § 22 odst. 1 písm. b) ZDP — Příjmy ze závislé činnosti vykonávané na území ČR jsou příjmy ze zdrojů v ČR bez ohledu na to, kdo je zaměstnavatelem.
• GFŘ, Informace k určování daňové rezidence fyzických osob, č. j. 39105/26/7100-20113-010370 — Bydliště a obvyklé zdržování se posuzují nezávisle a současně, žádné nemá přednost; do pobytu se počítá každý započatý den. Smlouva se použije jen u osoby, která je rezidentem obou států; kritéria čl. 4 odst. 2 se aplikují v uvedeném pořadí. Dělená rezidence (jen po část zdaňovacího období) je možná. Důkazní břemeno nese poplatník; konečnou rezidenci podle smlouvy je nutné doložit potvrzením o daňovém domicilu.
• čl. 60-2 japonského zákona o dani z příjmů; NTA Tax Answer č. 1478 — Rezident, který při odchodu drží cenné papíry apod. v hodnotě alespoň 100 mil. ¥ a měl v Japonsku za 10 let před odchodem domicil nebo pobyt úhrnem déle než 5 let, se zdaňuje z nerealizovaných zisků (daň z odchodu). Placení lze odložit o 5 let (s prodloužením na 10) ustanovením daňového zástupce a poskytnutím zajištění.
• Japan Pension Service — přehled dohod o sociálním zabezpečení podle států (aktualizace 27. 10. 2025) — Dohoda s Českou republikou je v platnosti od června 2009; pozměňující protokol od 1. 8. 2018; přehled pojistných systémů, na které se vztahuje.
• čl. 28 Smlouvy ČSSR–Japonsko — Smlouva vstoupila v platnost 25. 11. 1978 (vyhláška č. 46/1979 Sb.); Česká republika ji převzala jako nástupnický stát.
• Ministerstvo financí Japonska — tisková zpráva o věcné dohodě o nové smlouvě s Českou republikou (13. 3. 2026) — Japonsko a Česká republika dosáhly věcné dohody o nové daňové smlouvě, která nahradí smlouvu s Československem; podpis a vstup v platnost následují po vnitrostátních procedurách.
• čl. 89 japonského zákona o dani z příjmů; NTA Tax Answer č. 2260 — Sedm pásem zdanitelného příjmu: 5 % (do 1,95 mil. ¥), 10 % (do 3,3 mil. ¥), 20 % (do 6,95 mil. ¥), 23 % (do 9 mil. ¥), 33 % (do 18 mil. ¥), 40 % (do 40 mil. ¥), 45 % (40 mil. ¥ a více). V letech 2013–2037 se platí i zvláštní daň z příjmů na obnovu ve výši 2,1 % základní daně. Zvláštní obranná daň z příjmů podle reformy 2026 se uplatní od roku 2027 (celková sazba se nemění).
• čl. 120–121 japonského zákona o dani z příjmů; NTA Tax Answer č. 1900 — U většiny zaměstnanců se daň vyrovná ročním zúčtováním a přiznání není nutné; přiznání je povinné například při roční mzdě nad 20 mil. ¥, jiných příjmech nad 200 000 ¥ nebo při mzdě od plátce bez povinnosti srážet japonskou daň.
• čl. 23 Smlouvy ČSSR–Japonsko (46/1979 Sb.) — Japonsko (písm. a)): rezidentu Japonska se daň zaplacená podle smlouvy v Československu (České republice) započte na japonskou daň, nejvýše do částky japonské daně připadající na tyto příjmy. Česká republika (písm. b)): příjmy, které smí podle smlouvy zdanit Japonsko, zásadně vyjme, při výpočtu daně z ostatních příjmů však může použít sazbu, která by platila bez vynětí (bod i)); u dividend, úroků, licenčních poplatků a dalších příjmů uvedených v bodě ii) japonskou daň započte, nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy.
• Ministerstvo vnitra a komunikací Japonska — individuální obyvatelská daň — Individuální obyvatelská daň se ukládá osobám, které mají k 1. lednu daného roku domicil v obci (prefektuře). Příjmová složka činí 10 % (4 % prefektura, 6 % obec) z příjmů předchozího roku (1. ledna – 31. prosince); paušální složka je pevná částka. Zaměstnancům se daň zpravidla sráží ze mzdy.
• čl. 5 zákona o podávání výkazů o zahraničních převodech; NTA Tax Answer č. 7456 — Rezident (který není rezidentem bez trvalého statusu), jehož zahraniční majetek k 31. prosinci přesahuje úhrnem 50 mil. ¥, podává do 30. června následujícího roku finančnímu úřadu výkaz zahraničního majetku; nesplnění zvyšuje penále a může být trestné.
• čl. 4 odst. 2 Smlouvy — U fyzické osoby, která je podle odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, určí příslušné úřady vzájemnou dohodou stát, jehož je pro účely smlouvy rezidentem. Kritéria stálého bytu, střediska životních zájmů, obvyklého pobytu a státní příslušnosti smlouva nestanoví.
• čl. 23 písm. a) Smlouvy — Japonsko: pobírá-li rezident Japonska příjmy, které smí podle smlouvy zdanit Československo (Česká republika), započte se česká daň na japonskou daň, nejvýše do částky japonské daně připadající na tyto příjmy.
• čl. 23 písm. b) Smlouvy — Česká republika: i) příjmy, které smí podle smlouvy zdanit Japonsko, zásadně vyjme; při výpočtu daně z ostatních příjmů může použít sazbu, která by se uplatnila bez vynětí; ii) u dividend, úroků, licenčních poplatků a dalších příjmů uvedených v bodě ii) započte daň zaplacenou v Japonsku, nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy.
• čl. 25 Smlouvy — Řešení případů dohodou: osoba, která má za to, že je zdaňována v rozporu se smlouvou, může svůj případ předložit příslušnému úřadu státu, jehož je rezidentem (podle čl. 16 odst. 1 MLI do tří let od prvního oznámení), a příslušné úřady se snaží případ vyřešit vzájemnou dohodou.

Judikatura

• Nejvyšší soud Japonska, II. malý senát, 平成20年(行ヒ)第139号, 18.02.2011 — Věc daně darovací týkající se „domicilu“ (dřívější čl. 1-2 odst. 1 zákona o dani dědické). Osoba vyslaná do Hongkongu, která tam strávila asi dvě třetiny doby vyslání, neměla v době přijetí daru v Japonsku domicil, přestože v Japonsku strávila asi čtvrtinu doby, pracovala i tam a počet dnů v Japonsku upravovala, aby se vyhnula dani. Samotný účel vyhnout se dani domicil v Japonsku nezakládá.

Aktualizováno 04.11.2026. Výsledek má jen informativní povahu a není daňovým ani právním poradenstvím. Finanční úřady a soudy mohou pravidla vyložit jinak, mimo jiné kvůli okolnostem, které zde nejsou zohledněny, a právo se mění. Před rozhodnutím se poraďte s kvalifikovaným poradcem.

Další státy

• Daně v Bangladéši
• Daně v Číně
• Daně ve Francii
• Daně v Indii
• Daně v Itálii
• Daně v Kanadě
• Daně v Maďarsku
• Daně v Německu
• Daně v Nizozemsku
• Daně v Pákistánu
• Daně v Polsku
• Daně v Rakousku
• Daně v Rumunsku
• Daně ve Spojeném království
• Daně ve Španělsku
• Daně ve Švýcarsku
• Daně v Turecku
• Daně na Ukrajině
• Daně v USA