Daňová rezidence v Turecku z pohledu českého daňového rezidenta

Turecko zdaňuje z celosvětových příjmů osoby usazené v Turecku: s bydlištěm (ikametgâh) v Turecku, nebo s nepřetržitým pobytem delším než šest měsíců v kalendářním roce, který dočasné výjezdy nepřerušují (čl. 4 GVK). Cizinci, kteří přijeli kvůli určitému dočasnému úkolu nebo práci, studiu, léčení, odpočinku nebo cestování, se za usazené nepovažují ani po šesti měsících (čl. 5 GVK). Česká republika hledí na bydliště a alespoň 183 dnů pobytu v kalendářním roce. Dvojí rezidenci rozhoduje čl. 4 odst. 2 smlouvy ČR–Turecko z roku 1999 (stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklý pobyt, státní příslušnost, vzájemná dohoda); oba státy vylučují dvojí zdanění zápočtem (čl. 22).

Zdarma, bez registrace, asi 3 minuty. Závěr podle českého zákona o daních z příjmů ve srovnání s právem Turecka a smlouvou o zamezení dvojího zdanění.

Kdy vás Turecko považuje za daňového rezidenta

Neomezená daňová povinnost v Turecku má dva základy: usazení v Turecku, nebo pobyt tureckého občana v zahraničí jménem tureckého úřadu nebo podniku se sídlem v Turecku.

Turecká daňová správa považuje bydliště tureckých občanů, kteří žijí v zahraničí déle než šest měsíců s pracovním povolením nebo povolením k pobytu, za bydliště ve státě pobytu. Neomezenou daňovou povinnost v Turecku jim pak může založit jen pravidlo šesti měsíců.

Kdo v kalendářním roce nepřetržitě pobývá v Turecku déle než šest měsíců, považuje se za usazeného v Turecku; dočasné výjezdy dobu nepřerušují. Tuto podmínku splňuje skutečný pobyt delší než 183 dnů; při menším počtu dnů může stačit i pobyt přesahující šest měsíců včetně dočasných výjezdů.

Výjimka podle čl. 5 GVK platí jen pro cizince a ruší účinek pravidla šesti měsíců.

• Jako turecký občan pobýváte v zahraničí jménem tureckého úřadu nebo podniku se sídlem v Turecku a kvůli jeho záležitostem — podle čl. 3 odst. 2 GVK máte neomezenou daňovou povinnost. Vaše zisky, které ve státě pobytu podléhají dani z příjmů nebo obdobné dani, se v Turecku dále nezdaňují.
• Vaše bydliště (místo, kde se zdržujete s úmyslem trvale zůstat) je v Turecku — podle čl. 4 odst. 1 GVK se považujete za usazené v Turecku a máte neomezenou daňovou povinnost z celosvětových příjmů.
• V tomto kalendářním roce jste v Turecku nepřetržitě pobývali déle než šest měsíců — podle čl. 4 odst. 2 GVK se považujete za usazené v Turecku a máte neomezenou daňovou povinnost z celosvětových příjmů.

Kdy jste nerezident

• Vaše bydliště není v Turecku a v tomto kalendářním roce jste v Turecku nepobývali déle než šest měsíců — máte omezenou daňovou povinnost: Turecko zdaňuje jen zisky a příjmy dosažené v Turecku (čl. 6 a 7 GVK).
• Ač v Turecku pobýváte déle než šest měsíců, jste cizinec, který tam pobývá kvůli dočasnému úkolu, práci, studiu, léčení, odpočinku nebo cestování nebo z důvodů, které nemůžete ovlivnit — podle čl. 5 GVK se nepovažujete za usazené v Turecku; máte omezenou daňovou povinnost.

Kde se právo Turecka střetává s českými předpisy

• Kolize: Turecko i Česko vás považují za rezidenta. Turecko vás považuje za usazeného, máte-li v Turecku bydliště (místo, kde se zdržujete s úmyslem trvale zůstat), nebo pobýváte-li tam v kalendářním roce nepřetržitě déle než šest měsíců; Česká republika kvůli bydlišti nebo 183 dnům. Rozhodne čl. 4 odst. 2 smlouvy ČR–Turecko: stálý byt → středisko životních zájmů → obvyklý pobyt → státní příslušnost → vzájemná dohoda. Je-li podle smlouvy rezidentem Česko, smí vás Turecko zdanit jen z tureckých příjmů, i když tam bydliště formálně trvá.

Co dalšího vědět

• Turecký občan s povolením k pobytu v zahraničí: v Turecku jen omezená daňová povinnost. Turecká daňová správa považuje bydliště tureckých občanů, kteří žijí v zahraničí déle než šest měsíců s pracovním povolením nebo povolením k pobytu — například v Česku —, za bydliště ve státě pobytu. V Turecku pak zdaňujete jen tamní příjmy (omezená daňová povinnost); neomezenou povinnost by založil jen pobyt v Turecku delší než šest měsíců v kalendářním roce nebo trvalý návrat.
• Jak Česko vylučuje dvojí zdanění u příjmů z Turecka. Jste-li podle smlouvy českým rezidentem, Česká republika zdaňuje vaše celosvětové příjmy a tureckou daň z příjmů, které smí Turecko podle smlouvy zdanit (například příjmy z nemovitosti v Turecku, práce vykonaná v Turecku, dividendy), započte, nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy (čl. 22 odst. 1 smlouvy, § 38f ZDP). Turecko vás pak smí zdanit jen z tureckých příjmů.
• Mzda za práci v Turecku: 183 dnů v libovolných 12 měsících. Mzda za práci skutečně vykonanou v Turecku je tureckým příjmem, i když ji vyplácí český zaměstnavatel. Jste-li podle smlouvy českým rezidentem, Turecko ji nezdaní jen při splnění všech podmínek čl. 15 odst. 2: zaměstnání v Turecku po období nepřesahující úhrnem 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce (nikoli v kalendářním roce), zaměstnavatel není tureckým rezidentem a mzda nejde k tíži jeho turecké stálé provozovny.
• Rok přestěhování: Česko rok dělí. Česká republika uznává podle smlouvy dělenou rezidenci: část roku můžete být podle smlouvy rezidentem Turecka, část rezidentem ČR. V Česku pak podáte přiznání za část roku jako rezident (celosvětové příjmy) a za zbytek jako nerezident (jen příjmy z českých zdrojů). Dny příjezdu a odjezdu se počítají oběma státům a důkazní břemeno nesete vy. Datum, kdy skončilo vaše turecké bydliště, doložte doklady; jak Turecko rozděluje příjmy při změně daňové povinnosti během roku, nebylo ověřeno.
• Sociální zabezpečení: smlouva ČR–Turecko. Turecko není členem EU ani EHP, nařízení (ES) č. 883/2004 se proto nepoužije; platí smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a Tureckem (č. 135/2004 Sb. m. s., v platnosti od 1. 1. 2005). Vztahuje se na všechny osoby pojištěné v Česku nebo v Turecku bez ohledu na státní občanství. Ve kterém systému zůstanete a jaký doklad o vyslání potřebujete, si ověřte u ČSSZ nebo SGK před začátkem práce.
• Která smlouva platí: smlouva z roku 1999. Platí Smlouva mezi Českou republikou a Tureckou republikou podepsaná v Ankaře 12. 11. 1999, v platnosti od 16. 12. 2003 a prováděná od 1. 1. 2004 (č. 19/2004 Sb. m. s.). Turecko MLI neratifikovalo, smlouvu tedy nemění. Rozhodovací pravidlo: čl. 4 odst. 2; závislá činnost: čl. 15; vyloučení dvojího zdanění: čl. 22 (zápočet v obou státech, výhrada progrese); řešení případů dohodou: čl. 24.

Jak se řeší dvojí rezidence

Pokud vás za rezidenta považují oba státy, použije se čl. 4 odst. 2 smlouvy: Smlouva mezi Českou republikou a Tureckou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (Ankara, 12. 11. 1999; sdělení č. 19/2004 Sb. m. s.). Kritéria se uplatňují postupně — stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklý pobyt, státní občanství a nakonec vzájemná dohoda úřadů.

Pojmy, se kterými se setkáte v Turecku

Türkiye'de yerleşmiş

usazený v Turecku — bydliště v Turecku nebo nepřetržitý pobyt delší než šest měsíců v kalendářním roce

ikametgâh

bydliště — místo, kde se zdržujete s úmyslem trvale zůstat

tam mükellefiyet

neomezená daňová povinnost ze všech příjmů v Turecku i v zahraničí

dar mükellefiyet

omezená daňová povinnost jen ze zisků a příjmů dosažených v Turecku

yıllık beyanname

roční přiznání k dani z příjmů, podává se do konce března následujícího roku

Gelir Vergisi Kanunu (GVK)

turecký zákon o dani z příjmů (zákon č. 193)

Otázky

Zdroje

Předpisy a úřední výklad

• čl. 3 tureckého zákona o dani z příjmů (GVK, zákon č. 193) — Osoby usazené v Turecku a turečtí občané, kteří pobývají v cizině ve službách tureckých úřadů a institucí nebo organizací a podniků se sídlem v Turecku a kvůli jejich záležitostem, se zdaňují ze všech zisků a příjmů dosažených v Turecku i mimo ně (neomezená daňová povinnost). Osoby z druhé skupiny se dále nezdaňují ze zisků, které ve státě pobytu podléhají dani z příjmů nebo obdobné dani.
• Obecné sdělení k dani z příjmů č. 210 (RG 6. 3. 1998, č. 23278) — GİB, průvodce pro nerezidenty k příjmům z pronájmu (únor 2025, publikace č. 553) — Turečtí občané, kteří žijí v zahraničí déle než šest měsíců s pracovním povolením nebo povolením k pobytu, se z příjmů dosažených v Turecku zdaňují jako osoby s omezenou daňovou povinností; výjimkou jsou osoby pobývající v zahraničí ve službách veřejných institucí nebo podniků se sídlem v Turecku.
• závazné stanovisko GİB Balıkesir z 19. 9. 2013, B.07.1.GİB.4.10.15.01-125[10-2013/849]-88 — S odkazem na Obecné sdělení č. 210: u tureckých občanů, kteří žijí v zahraničí déle než šest měsíců s pracovním povolením nebo povolením k pobytu, se má za to, že jejich bydliště je ve státě pobytu, a zdaňují se s omezenou daňovou povinností; kdo se natrvalo vrátil nebo v kalendářním roce pobýval v Turecku déle než šest měsíců, má neomezenou daňovou povinnost.
• čl. 4 tureckého zákona o dani z příjmů — Za usazené v Turecku se považují: 1) osoby s bydlištěm (ikametgâh) v Turecku (bydlištěm je místo podle čl. 19 a násl. občanského zákoníku); 2) osoby, které v kalendářním roce nepřetržitě pobývají v Turecku déle než šest měsíců — dočasné výjezdy dobu pobytu nepřerušují.
• čl. 19–20 tureckého občanského zákoníku (zákon č. 4721) — Bydlištěm je místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem trvale zůstat; nikdo nemůže mít současně více bydlišť. Bydliště se mění jen nabytím nového; u osoby, která opustila bydliště v cizině a v Turecku ještě nové nenabyla, se za bydliště považuje místo, kde právě pobývá.
• čl. 5 tureckého zákona o dani z příjmů — Podnikatelé, vědci a odborníci, úředníci, novináři a podobné osoby, které přijely kvůli určitému a dočasnému úkolu nebo práci, cizinci, kteří přijeli za účelem studia, léčení, odpočinku nebo cestování, a osoby, které zůstávají v Turecku z důvodů, které nemohou ovlivnit, jako je vazba, výkon trestu nebo nemoc, se nepovažují za usazené v Turecku, ani když tam pobývají déle než šest měsíců.
• čl. 6 tureckého zákona o dani z příjmů — Fyzické osoby, které nejsou usazeny v Turecku, se zdaňují jen ze zisků a příjmů dosažených v Turecku (omezená daňová povinnost).
• čl. 7 odst. 3 písm. a) a poslední odstavec tureckého zákona o dani z příjmů — U osob s omezenou daňovou povinností se mzda považuje za dosaženou v Turecku, byla-li práce vykonána nebo zhodnocena v Turecku. Zhodnocením se rozumí výplata v Turecku, nebo při výplatě v zahraničí zaúčtování u plátce v Turecku nebo u osoby, jejímž jménem a na jejíž účet se platí, nebo úhrada z jejího zisku.
• § 2 odst. 2 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) — Daňovým rezidentem ČR je fyzická osoba, která zde má bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Obvykle se zdržuje ten, kdo zde pobývá alespoň 183 dnů v kalendářním roce, souvisle nebo v několika obdobích; započítává se každý započatý den. Bydlištěm je místo, kde má stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na úmysl se v něm trvale zdržovat. Střediskem životních zájmů se vnitrostátní právo nezabývá.
• čl. 4 odst. 2 Smlouvy ČR–Turecko — Dvojí rezident je rezidentem: a) státu, kde má stálý byt; má-li jej v obou — státu užších osobních a hospodářských vztahů; b) nelze-li je určit nebo nemá-li stálý byt v žádném státě — státu, kde se obvykle zdržuje; c) státu, jehož je státním příslušníkem; d) jinak rozhodnou příslušné úřady vzájemnou dohodou.
• čl. 22 Smlouvy ČR–Turecko — Oba státy vylučují dvojí zdanění zápočtem: daň zaplacená ve druhém státě z příjmů, které tam smějí být podle smlouvy zdaněny, se odečte od daně ve státě rezidence, nejvýše do části této daně připadající na tyto příjmy (odst. 1); příjmy vyňaté podle smlouvy lze zohlednit při výpočtu daně z ostatních příjmů (odst. 2).
• § 38f ZDP — Dvojí zdanění příjmů ze zahraničí u českého daňového rezidenta se vylučuje způsobem, který stanoví příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění — metodou vynětí s výhradou progrese, nebo metodou prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí (nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy).
• čl. 15 odst. 2 Smlouvy ČR–Turecko — Mzda rezidenta jednoho státu za práci ve druhém státě se zdaní jen ve státě rezidence, je-li zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, nevyplácí-li mzdu zaměstnavatel — rezident druhého státu a nejde-li k tíži jeho stálé provozovny tam.
• § 22 odst. 1 písm. b) ZDP — Příjmy ze závislé činnosti vykonávané na území ČR jsou příjmy ze zdrojů v ČR bez ohledu na to, kdo je zaměstnavatelem.
• GFŘ, Informace k určování daňové rezidence fyzických osob, č. j. 39105/26/7100-20113-010370 — Bydliště a obvyklé zdržování se posuzují nezávisle a současně, žádné nemá přednost; do pobytu se počítá každý započatý den. Smlouva se použije jen u osoby, která je rezidentem obou států; kritéria čl. 4 odst. 2 se aplikují v uvedeném pořadí. Dělená rezidence (jen po část zdaňovacího období) je možná. Důkazní břemeno nese poplatník; konečnou rezidenci podle smlouvy je nutné doložit potvrzením o daňovém domicilu.
• ČSSZ — Přehled dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení: Turecko (č. 135/2004 Sb. m. s.) — Smlouva s Tureckem (č. 135/2004 Sb. m. s.) je v platnosti od 1. 1. 2005 a vztahuje se na osoby pojištěné v ČR nebo v Turecku.
• čl. 27 Smlouvy ČR–Turecko — Smlouva vstoupila v platnost 16. 12. 2003 (sdělení č. 19/2004 Sb. m. s.) a provádí se od 1. 1. 2004.
• čl. 103 tureckého zákona o dani z příjmů; Obecné sdělení k dani z příjmů č. 332 (RG 31. 12. 2025, č. 33124, 5. dodatek) — Sazebník 2026: do 190 000 TL 15 %; do 400 000 TL 20 %; do 1 000 000 TL (u mezd 1 500 000 TL) 27 %; do 5 300 000 TL 35 %; nad tuto částku 40 %.
• čl. 86 tureckého zákona o dani z příjmů — Při neomezené daňové povinnosti se roční přiznání nepodává ke mzdám od jednoho zaměstnavatele zdaněným srážkou, nepřesahujícím částku čtvrtého pásma sazebníku (pro více zaměstnavatelů platí zvláštní limity). Při omezené daňové povinnosti se nepřiznávají mzdy, příjmy ze svobodného povolání, příjmy z kapitálového majetku a nemovitostí a ostatní zisky a příjmy zcela zdaněné srážkou v Turecku.
• čl. 92 tureckého zákona o dani z příjmů — Roční přiznání se podává od začátku března do večera 25. března následujícího roku; při neomezené daňové povinnosti finančnímu úřadu příslušnému k vyměření, při omezené daňové povinnosti finančnímu úřadu podle místa daňového zástupce nebo provozovny. Kdo v průběhu kalendářního roku zemi opouští, podává přiznání během 15 dnů před odjezdem. — Lhůta byla oběžníkem VUK č. 115 (29. 3. 2019) prodloužena do posledního dne března, dokud nebude stanoveno jinak.
• čl. 123 tureckého zákona o dani z příjmů — Obdobné daně, které osoby s neomezenou daňovou povinností zaplatily v cizině ze zisků a příjmů tam dosažených, se odečtou od části turecké daně z příjmů připadající na tyto zisky a příjmy; přebytek se nezohledňuje. Podmínky: jde o osobní daň z příjmů a zaplacení se doloží doklady vydanými příslušnými orgány a ověřenými tureckým velvyslanectvím nebo konzulátem. Nedorazí-li doklady do splatnosti splátky, daň se odkládá o jeden rok; po uplynutí lhůty se doklady nezohlední.
• čl. 23 body 13 a 19 tureckého zákona o dani z příjmů — Starobní, invalidní, vdovské a sirotčí důchody vyplácené institucemi sociálního zabezpečení v cizině jsou od daně z příjmů osvobozeny; osvobozeny jsou i mzdy vyplácené ze zahraničních zisků zaměstnavatele zaměstnancům při stavebních, opravárenských a montážních pracích a technických službách v zahraničí za jejich skutečnou práci v zahraničí.
• zvl. čl. 20/D tureckého zákona o dani z příjmů (čl. 4 zákona č. 7582, RG 4. 6. 2026) — Zahraniční zisky a příjmy fyzických osob, které v posledních třech kalendářních letech před tím, než se začaly považovat za usazené v Turecku, neměly v Turecku bydliště ani daňovou povinnost, jsou po dvacet let od daně z příjmů osvobozeny; dřívější daňová povinnost jen z titulu příjmů z nemovitostí nebo kapitálového majetku či zisků z prodeje nevadí. Tyto příjmy se nepřiznávají, výdaje se k nim nezohledňují a zahraniční daň z nich nelze započíst.
• čl. 4 odst. 2 písm. a) Smlouvy — Osoba je rezidentem pouze státu, v němž má stálý byt; má-li stálý byt v obou státech, je rezidentem státu, k němuž má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
• čl. 4 odst. 2 písm. b) Smlouvy — Nelze-li určit, ve kterém státě má osoba středisko životních zájmů, nebo nemá-li stálý byt v žádném státě, je rezidentem státu, v němž se obvykle zdržuje.
• čl. 4 odst. 2 písm. c) Smlouvy — Zdržuje-li se obvykle v obou státech nebo v žádném z nich, je rezidentem státu, jehož je státním příslušníkem.
• čl. 4 odst. 2 písm. d) Smlouvy — Je-li osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví otázku příslušné úřady vzájemnou dohodou.
• čl. 24 Smlouvy (řešení případů dohodou) — Osoba, které je zdanění v rozporu se smlouvou, může svůj případ předložit příslušnému úřadu státu, jehož je rezidentem; příslušné úřady se snaží věc vyřešit vzájemnou dohodou.

Judikatura

• Danıştay (Státní rada Turecka), 4. senát, E. 2021/8176, K. 2022/8419, 19.12.2022 — Ve věci DPH podle čl. 13 písm. i) (dodání bytu nebo provozovny cizincům) senát posoudil podmínku „neusazení v Turecku“ podle čl. 4 a 5 GVK: podmínka musí být splněna ke dni dodání; doklad od finančního úřadu o tom, že osoba není usazena, je důkazním prostředkem a jeho vystavení až po dodání nebrání osvobození kupujícímu, který splnění podmínek prokáže. Rozhodnutí se týká DPH, uplatňuje však kritéria usazení podle zákona o dani z příjmů.

Aktualizováno 04.11.2026. Výsledek má jen informativní povahu a není daňovým ani právním poradenstvím. Finanční úřady a soudy mohou pravidla vyložit jinak, mimo jiné kvůli okolnostem, které zde nejsou zohledněny, a právo se mění. Před rozhodnutím se poraďte s kvalifikovaným poradcem.

Další státy

• Daně v Bangladéši
• Daně v Číně
• Daně ve Francii
• Daně v Indii
• Daně v Itálii
• Daně v Japonsku
• Daně v Kanadě
• Daně v Maďarsku
• Daně v Německu
• Daně v Nizozemsku
• Daně v Pákistánu
• Daně v Polsku
• Daně v Rakousku
• Daně v Rumunsku
• Daně ve Spojeném království
• Daně ve Španělsku
• Daně ve Švýcarsku
• Daně na Ukrajině
• Daně v USA