Daňová rezidence v Itálii z pohledu českého daňového rezidenta

Od roku 2024 je italským daňovým rezidentem ten, kdo má po většinu roku v Itálii residenza, domicilio (hlavní osobní a rodinné vztahy) nebo fyzickou přítomnost — část dne se počítá jako celý den. Česká republika přitom hledí na bydliště a 183 dnů pobytu. Dvojí rezidenci rozhoduje čl. 4 odst. 2 smlouvy ČSSR–Itálie z roku 1981.

Zdarma, bez registrace, asi 3 minuty. Závěr podle českého zákona o daních z příjmů ve srovnání s právem Itálie a smlouvou o zamezení dvojího zdanění.

Kdy vás Itálie považuje za daňového rezidenta

Od roku 2024 je italským rezidentem ten, kdo po většinu roku splní kterékoli kritérium: fyzickou přítomnost (část dne se počítá jako celý den), domicilio (hlavní osobní a rodinné vztahy v Itálii), residenza (obvyklý pobyt) nebo zápis v anagrafe.

• V Itálii jste pobývali 183 dnů nebo více (počítají se i části dne) — jste italským daňovým rezidentem, a to i tehdy, pracovali-li jste odtud na dálku.
• Vaše hlavní osobní a rodinné vztahy jsou v Itálii: to je domicilio, které od roku 2024 zakládá italskou rezidenci i bez dnů pobytu.
• Jste zapsáni v anagrafe — italská rezidence se presumuje. Domněnku vyvrátíte jen tím, že prokážete, že nesplňujete žádné z kritérií (přítomnost, domicilio, residenza).

Kdy jste nerezident

• Méně než 183 dnů, žádná rodina ani zápis v Itálii — nejste italským rezidentem. Odměna za práci vykonanou v Itálii tam přesto podléhá dani.

Kde se právo Itálie střetává s českými předpisy

• Kolize: 183 dnů v Itálii a zároveň české bydliště. Itálie vás považuje za rezidenta kvůli přítomnosti po většinu roku; Česká republika vás považuje za rezidenta, máte-li zde bydliště (stálý byt s úmyslem se v něm trvale zdržovat) nebo pobyt alespoň 183 dnů. Rozhodne čl. 4 odst. 2 smlouvy z roku 1981: stálý byt jen v ČR — jste rezidentem ČR; stálý byt v obou státech — rozhoduje středisko životních zájmů; nelze-li ho určit nebo nemáte-li stálý byt nikde — obvyklý pobyt, poté státní občanství.
• Kolize: rodina v Itálii — rezident i bez jediného dne pobytu. Od roku 2024 Itálie považuje za rezidenta každého, kdo má v Itálii hlavní osobní a rodinné vztahy, i když tam nepobývá. České právo rodinu v zahraničí pro bydliště nezkoumá (NSS 10 Afs 195/2017) — můžete tak být rezidentem obou států. Podle smlouvy rozhoduje nejprve stálý byt; rodina v Itálii má váhu až pro středisko životních zájmů, máte-li stálý byt v obou státech. Před rokem 2024 kladla Corte di Cassazione důraz na hospodářské zájmy; nová pravidla nepůsobí zpětně (Cass. 19843/2024).
• Kolize: zápis v italské anagrafe. Zápis v italské evidenci obyvatel po většinu roku zakládá domněnku italské rezidence; podle českého práva je hlášený pobyt jen nepřímou indicií bydliště (NSS 7 Afs 251/2014). Kolizi řeší čl. 4 odst. 2 smlouvy — Agenzia delle Entrate výslovně připouští, že smlouva se použije i tehdy, plyne-li italská rezidence jen ze zápisu v anagrafe. Při odstěhování z Itálie se odhlaste z anagrafe.

Co dalšího vědět

• Obě země počítají každý započatý den. Itálie počítá část dne jako celý den, Česká republika započítává každý započatý den pobytu. Dny příjezdu a odjezdu se tak mohou započítat v obou státech současně a součet dnů může přesáhnout počet dnů v roce. Pro obvyklý pobyt podle smlouvy porovnejte skutečné dny strávené v každém státě.
• Jak Česká republika vylučuje dvojí zdanění italských příjmů. Jste-li podle smlouvy českým rezidentem a Itálie může váš příjem zdanit (např. mzdu za práci v Itálii nad rámec čl. 15 odst. 2 nebo příjmy z italské nemovitosti), Česká republika jej vyjme ze zdanění s výhradou progrese — italský příjem zvyšuje jen sazbu na ostatní příjmy (čl. 23 odst. 2 písm. a)). U dividend, licenčních poplatků, tantiém a příjmů umělců a sportovců se italská daň započte prostým zápočtem (písm. b)). Jste-li podle smlouvy italským rezidentem, Itálie započte českou daň, ledaže jste si v Itálii zvolili konečnou srážkovou daň (čl. 23 odst. 1).
• Mzda za práci v Itálii: pravidlo 183 dnů. Odměna za práci fyzicky vykonanou v Itálii je italským příjmem. Jste-li českým rezidentem, Itálie ji nezdaní jen při splnění všech podmínek čl. 15 odst. 2: pobyt v Itálii nejvýše 183 dnů v úhrnu v daňovém roce (u obou států kalendářní rok), zaměstnavatel bez bydliště či sídla v Itálii a odměna nejde k tíži jeho italské stálé provozovny. Jinak Itálie mzdu zdaní a Česká republika ji vyjme s výhradou progrese.
• Práce na dálku z Itálie. Dny práce na dálku z Itálie jsou dny přítomnosti v Itálii a odměna za tuto práci je italským příjmem, i když zaměstnavatel sídlí v ČR. Po 183 dnech jste italským rezidentem; o rezidenci podle smlouvy pak rozhoduje stálý byt a středisko životních zájmů.
• Rok přestěhování. Česká republika připouští dělenou rezidenci podle smlouvy — část roku můžete být rezidentem ČR a část rezidentem Itálie (GFŘ). Itálie posuzuje rezidenci za zdaňovací období podle toho, zda kritérium splňujete po většinu roku. Jak Itálie při přestěhování v průběhu roku uplatňuje rozdělení roku podle smlouvy, jsme neověřili — sladěte období v obou přiznáních a opatřete si potvrzení o daňovém domicilu.
• Italská paušální daň pro nové rezidenty (art. 24-bis TUIR). Pokud jste nebyli italským rezidentem alespoň devět z deseti předchozích let, můžete se rozhodnout platit z veškerých zahraničních příjmů pevnou náhradní daň: 300 000 EUR ročně pro osoby, které se přestěhují po nabytí účinnosti zákona č. 199/2025 (dřívějším se ponechává částka platná v době přestěhování), 50 000 EUR za každého rodinného příslušníka, nejdéle 15 let. Příjmy z určitých států (např. z ČR) lze z režimu vyjmout a zdanit je běžně se zápočtem. Zda je pevná daň „daní z příjmů“ pro účely smlouvy a zda takový poplatník je rezidentem Itálie podle čl. 4 odst. 1 smlouvy, jsme neověřili.
• Italský režim pro impatriati (art. 5 D.Lgs. 209/2023). Pracovníci, kteří se přestěhují do Itálie a nebyli italskými rezidenty tři předchozí zdaňovací období (šest nebo sedm, pracovali-li dříve pro stejného zaměstnavatele nebo skupinu), pracují převážně v Itálii, splňují požadavky na vysokou kvalifikaci a zůstanou rezidenty pět let, platí italskou daň jen z 50 % příjmů ze zaměstnání nebo samostatné činnosti (60 % osvobozeno s nezletilým dítětem), do 600 000 EUR ročně. Od roku 2027 jde o art. 225 nového kodexu. Česká republika takové příjmy italského rezidenta nezdaňuje, pokud nejde o české zdroje.
• Sociální zabezpečení: nařízení (ES) č. 883/2004. Česká republika i Itálie jsou členy EU: pojistné platíte jen v jednom státě, zpravidla tam, kde fyzicky pracujete. Při vyslání českým zaměstnavatelem do Itálie na nejvýše 24 měsíců zůstáváte v českém systému s formulářem A1 od ČSSZ; při souběžné práci v obou státech rozhoduje mj. podstatná část činnosti ve státě bydliště. Daňová rezidence a příslušnost k sociálnímu zabezpečení se posuzují odděleně.
• Která smlouva platí: smlouva z roku 1981 bez změn MLI. Platí Smlouva mezi ČSSR a Italskou republikou podepsaná 5. 5. 1981, v platnosti od 26. 6. 1984 (č. 17/1985 Sb.), s Protokolem. Itálie Úmluvu MLI podle dostupných informací dosud neratifikovala, takže smlouvu nemění. Rozhodovací pravidlo: čl. 4 odst. 2; zaměstnání: čl. 15 (183 dnů v daňovém roce); vyloučení dvojího zdanění: čl. 23; řešení případů dohodou: čl. 25 (lhůta dva roky).
• Nový italský daňový kodex od roku 2027. Od 1. 1. 2027 TUIR nahrazuje nový kodex (D.Lgs. 117/2026). Pravidla rezidence se nemění; ostatní články se přečíslují.

Jak se řeší dvojí rezidence

Pokud vás za rezidenta považují oba státy, použije se čl. 4 odst. 2 smlouvy: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku (Praha, 5. 5. 1981; č. 17/1985 Sb.), s Protokolem. Kritéria se uplatňují postupně — stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklý pobyt, státní občanství a nakonec vzájemná dohoda úřadů.

Pojmy, se kterými se setkáte v Itálii

residenza fiscale

daňová rezidence

domicilio

hlavní osobní a rodinné vztahy (od roku 2024 samostatné kritérium rezidence)

anagrafe

obecní evidence obyvatel — zápis zakládá vyvratitelnou domněnku rezidence

smart working

práce na dálku — dny se počítají jako dny přítomnosti

regime dei neo-residenti

paušální daň ze zahraničních příjmů pro nové rezidenty (art. 24-bis TUIR)

Agenzia delle Entrate

italská daňová správa

Otázky

Zdroje

Předpisy a úřední výklad

• art. 2 odst. 2 TUIR (DPR 917/1986, ve znění od 2024) — Rezidentem je osoba, která má po většinu zdaňovacího období (počítají se i části dne) v Itálii residenza (obvyklý pobyt), domicilio (hlavní osobní a rodinné vztahy) nebo je zde fyzicky přítomna; zápis v anagrafe (evidenci obyvatel) zakládá vyvratitelnou domněnku. Kritéria jsou alternativní.
• Agenzia delle Entrate, circolare č. 20/E ze 4. 11. 2024 — Kritéria jsou alternativní; hranice 183 dnů (v přestupném roce 184); každá část dne se počítá jako den; domicilio znamená především osobní a rodinné, nikoli hospodářské vztahy; 183 dnů práce na dálku z Itálie samo o sobě zakládá rezidenci; zápis v anagrafe je vyvratitelná domněnka; pravidla platí od 1. 1. 2024; smlouvy o zamezení dvojího zdanění mají přednost, i když italská rezidence plyne jen ze zápisu v anagrafe.
• D.Lgs. 19. 6. 2026, č. 117 (nový Testo unico, od 1. 1. 2027) — Od roku 2027 TUIR nahrazuje nový kodex: článek 2 o rezidenci je převzat beze změny; příjmy nerezidentů — art. 25; zápočet zahraniční daně — art. 185.
• art. 23 odst. 1 písm. c) TUIR — U nerezidenta podléhá v Itálii dani odměna za práci vykonanou v Itálii.
• § 2 odst. 2 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) — Daňovým rezidentem ČR je fyzická osoba, která zde má bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Obvykle se zdržuje ten, kdo zde pobývá alespoň 183 dnů v kalendářním roce, souvisle nebo v několika obdobích; započítává se každý započatý den. Bydlištěm je místo, kde má stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na úmysl se v něm trvale zdržovat. Střediskem životních zájmů se vnitrostátní právo nezabývá.
• čl. 4 odst. 2 Smlouvy ČSSR–Itálie (č. 17/1985 Sb.) — Dvojí rezident: a) stálý byt; je-li v obou státech — nejužší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů); b) nelze-li je určit nebo nemá-li stálý byt v žádném státě — obvyklý pobyt; c) státní občanství; d) jinak vzájemná dohoda příslušných úřadů.
• GFŘ, Informace k určování daňové rezidence fyzických osob, č. j. 39105/26/7100-20113-010370 — Bydliště a obvyklé zdržování se posuzují nezávisle a současně, žádné nemá přednost; do pobytu se počítá každý započatý den. Smlouva se použije jen u osoby, která je rezidentem obou států; kritéria čl. 4 odst. 2 se aplikují v uvedeném pořadí. Dělená rezidence (jen po část zdaňovacího období) je možná. Důkazní břemeno nese poplatník; konečnou rezidenci podle smlouvy je nutné doložit potvrzením o daňovém domicilu.
• čl. 23 Smlouvy ČSSR–Itálie — Odst. 1: Itálie zahrne příjmy zdanitelné v ČR do základu a odečte českou daň do poměrné výše italské daně; zápočet se neposkytne, podléhá-li příjem v Itálii na žádost příjemce konečné srážkové dani. Odst. 2: ČR příjmy zdanitelné v Itálii vyjme ze zdanění s výhradou progrese; u příjmů podle čl. 10 (dividendy), 12 (licenční poplatky), 16 (tantiémy) a 17 (umělci a sportovci) započte italskou daň do poměrné výše české daně.
• § 38f ZDP — Dvojí zdanění příjmů ze zahraničí u českého daňového rezidenta se vylučuje způsobem, který stanoví příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění — metodou vynětí s výhradou progrese, nebo metodou prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí (nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy).
• art. 165 TUIR — Zahraniční daň se započte do výše podílu italské daně připadajícího na zahraniční příjem.
• čl. 15 odst. 2 Smlouvy ČSSR–Itálie — Mzda rezidenta jednoho státu za práci ve druhém státě se zdaní jen ve státě rezidence, jestliže se příjemce ve druhém státě zdržuje nejvýše 183 dnů v úhrnu v daňovém roce, odměnu nevyplácí zaměstnavatel se sídlem či bydlištěm ve druhém státě a nejde k tíži jeho stálé provozovny nebo stálé základny tam.
• art. 24-bis TUIR (aktuální znění, zrcadlo Brocardi) — Volitelná náhradní daň ze zahraničních příjmů pro osoby, které se stanou italskými rezidenty a nebyly rezidenty alespoň devět z deseti předchozích let: 300 000 EUR ročně, 50 000 EUR za rodinného příslušníka; končí po 15 letech; určité státy lze vyloučit (odst. 5), jejich příjmy se pak zdaní běžně se zápočtem.
• zákon č. 199 ze dne 30. 12. 2025, art. 1 odst. 25–26 (GU č. 301 z 30. 12. 2025; kopie na finanzaefisco.com) — Zvyšuje náhradní daň podle art. 24-bis z 200 000 na 300 000 EUR a částku za rodinného příslušníka z 25 000 na 50 000 EUR pro osoby, které přenesou rezidenci do Itálie od nabytí účinnosti zákona.
• čl. 4 odst. 1 Smlouvy ČSSR–Itálie — Rezidentem státu je osoba podrobená v něm zdanění z důvodu bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo obdobného kritéria; nezahrnuje osoby zdaněné v tomto státě jen z příjmů ze zdrojů v něm.
• art. 5 D.Lgs. 27. 12. 2023, č. 209 — podle stanoviska Agenzia delle Entrate (risposta) č. 2/2026 (kopie na fiscoetasse.com) — Příjmy ze zaměstnání a samostatné činnosti pracovníků, kteří se přestěhují do Itálie, se počítají z 50 % do 600 000 EUR ročně, pokud nebyli italskými rezidenty tři předchozí období, pracují převážně v Itálii, splňují požadavky na vysokou kvalifikaci a zůstanou rezidenty v roce přestěhování a čtyřech následujících.
• art. 225 nového Testo unico (D.Lgs. 19. 6. 2026, č. 117), převzatý z art. 5 D.Lgs. 209/2023 (zrcadlo miolegale.it) — Stejný režim v novém kodexu: 50 % do 600 000 EUR; předchozí nerezidence 3 období (6 nebo 7 při práci pro stejného zaměstnavatele nebo skupinu); 60 % osvobozeno při přestěhování s nezletilým dítětem nebo narození či osvojení dítěte během režimu.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, čl. 11, 12 a 13 — Osoba podléhá právním předpisům sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu (čl. 11 odst. 1); zaměstnanec a OSVČ zpravidla státu, kde činnost vykonává (čl. 11 odst. 3 písm. a)). Vyslaný zaměstnanec nebo OSVČ zůstává v systému vysílajícího státu, nepřesahuje-li předpokládaná doba práce 24 měsíců (čl. 12). Při souběžné práci ve dvou nebo více státech rozhoduje mj. podstatná část činnosti ve státě bydliště (čl. 13).
• Smlouva ČSSR–Itálie (č. 17/1985 Sb.) — Podepsána v Praze 5. 5. 1981; ratifikační listiny vyměněny v Římě 26. 6. 1984; v platnosti dnem 26. 6. 1984 (čl. 29).
• MF ČR — Přehled platných smluv o zamezení dvojího zdanění (stav k 4. 2. 2026) — Itálie: platnost od 26. 6. 1984, č. 17/1985 Sb.; u Úmluvy MLI č. 32/2020 Sb. m. s. není uveden syntetizovaný text.
• Agenzia delle Entrate, circolare č. 9/E z 5. 3. 2015 (art. 165 TUIR) — Započíst lze zahraniční daně z příjmů nebo daně obdobné povahy zaplacené definitivně; u daní, na které se vztahuje smlouva, není třeba další zkoumání; v pochybnostech lze podat žádost o závazné stanovisko (interpello).
• čl. 4 odst. 2 písm. a) Smlouvy — Osoba je rezidentem státu, v němž má stálý byt; má-li stálý byt v obou státech, je rezidentem státu, k němuž má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
• čl. 4 odst. 2 písm. b) Smlouvy — Nelze-li určit středisko životních zájmů nebo nemá-li osoba stálý byt v žádném státě, je rezidentem státu, v němž se obvykle zdržuje.
• čl. 4 odst. 2 písm. c) a d) Smlouvy — Zdržuje-li se obvykle v obou státech nebo v žádném z nich, je rezidentem státu, jehož je státním občanem (příslušníkem); je-li občanem obou nebo žádného, upraví otázku příslušné úřady vzájemnou dohodou.

Judikatura

• Corte di Cassazione, 5. senát (daňový), sentenza n. 19843 (Rv. 671648-02), 18.07.2024 — Nová pravidla rezidence (D.Lgs. 209/2023) nepůsobí zpětně — použijí se na skutečnosti od 1. 1. 2024. Pro dřívější roky znamená domicilio středisko obchodních a životních zájmů a rodinné vazby se posuzují jen spolu s dalšími kritérii. Dovolání poplatníka (zdaňovací období 2009) bylo odmítnuto jako nepřípustné.
• Nejvyšší správní soud, 1 Afs 239/2017-37, 01.11.2017 — Kritéria rozhodovacího pravidla smlouvy (čl. 4 odst. 2 podle Modelové smlouvy OECD) se použijí postupně: má-li osoba stálý byt jen v jednom státě, je rezidentem tohoto státu; středisko životních zájmů se zkoumá teprve tehdy, má-li stálý byt v obou státech.
• Nejvyšší správní soud, 10 Afs 195/2017-57, 16.07.2018 — Zákon o daních z příjmů pojem středisko životních zájmů nepoužívá: pro bydliště je rozhodující stálý byt v ČR spojený s úmyslem se v něm trvale zdržovat; rodina v zahraničí je podle vnitrostátního práva nerozhodná.
• Corte di Cassazione, ordinanza n. 18009, 06.06.2022 — Domněnku italské rezidence občanů, kteří se přestěhovali do států s nízkým zdaněním (zde Švýcarsko), lze vyvrátit; středisko životních zájmů bylo shledáno ve Švýcarsku, ačkoli bydliště a práce byly blízko hranic. Pravidla před rokem 2024.
• Nejvyšší správní soud, 7 Afs 251/2014-40, 22.01.2015 — Bydliště není totéž co hlášený (trvalý) pobyt nebo vlastnictví nemovitosti — jde jen o nepřímé indicie; závěr založený pouze na evidenci, bez zhodnocení práce, studia a rodiny v zahraničí, je nepřezkoumatelný.
• Corte di Cassazione, ordinanza n. 18702, 01.07.2021 — Zápis v AIRE (Monako) nevylučoval italskou rezidenci: rozhodující bylo středisko obchodních a životních zájmů — rodina a funkce ve vedení italské společnosti. Pravidla před rokem 2024.
• Corte di Cassazione, ordinanza n. 8286, 15.03.2022 — Občan, jehož domicilio (hlavní místo podnikání a hospodářských zájmů) je v Itálii, je italským rezidentem bez ohledu na zápis v AIRE; věc vrácena k novému projednání. Pravidla před rokem 2024.

Aktualizováno 04.11.2026. Výsledek má jen informativní povahu a není daňovým ani právním poradenstvím. Finanční úřady a soudy mohou pravidla vyložit jinak, mimo jiné kvůli okolnostem, které zde nejsou zohledněny, a právo se mění. Před rozhodnutím se poraďte s kvalifikovaným poradcem.

Další státy

• Daně v Bangladéši
• Daně v Číně
• Daně ve Francii
• Daně v Indii
• Daně v Japonsku
• Daně v Kanadě
• Daně v Maďarsku
• Daně v Německu
• Daně v Nizozemsku
• Daně v Pákistánu
• Daně v Polsku
• Daně v Rakousku
• Daně v Rumunsku
• Daně ve Spojeném království
• Daně ve Španělsku
• Daně ve Švýcarsku
• Daně v Turecku
• Daně na Ukrajině
• Daně v USA