Daňová rezidence v Polsku z pohledu českého daňového rezidenta

Polsko považuje za rezidenta každého, kdo má v Polsku středisko osobních nebo i jen hospodářských zájmů, nebo tam pobývá déle než 183 dnů v roce. Česká republika hledí na bydliště a alespoň 183 dnů pobytu. Dvojí rezidenci rozhoduje čl. 4 odst. 2 smlouvy ČR–Polsko z roku 2011; Česká republika polskou daň započítává prostým zápočtem.

Zdarma, bez registrace, asi 3 minuty. Závěr podle českého zákona o daních z příjmů ve srovnání s právem Polska a smlouvou o zamezení dvojího zdanění.

Kdy vás Polsko považuje za daňového rezidenta

V Polsku jsou kritéria alternativní: stačí osobní nebo i jen hospodářské centrum v Polsku, nebo pobyt delší než 183 dnů.

• Vaše středisko životních zájmů je v Polsku — podle art. 3 ust. 1a zákona o PIT jste polským daňovým rezidentem se zdaněním světových příjmů.
• Středisko vašich hospodářských zájmů je v Polsku — podle polského práva to samo stačí, i když rodina žije v ČR: jste polským daňovým rezidentem.
• V Polsku jste v daňovém roce pobývali déle než 183 dnů — podle art. 3 ust. 1a pkt 2 zákona o PIT jste polským daňovým rezidentem.

Kdy jste nerezident

• Žádné středisko zájmů v Polsku a pobyt nejvýše 183 dnů — nejste polským daňovým rezidentem. Příjmy ze zdrojů v Polsku (včetně odměny za práci vykonanou v Polsku) tam přesto podléhají dani.

Kde se právo Polska střetává s českými předpisy

• Kolize: středisko zájmů v Polsku a české bydliště. Polsko vás považuje za rezidenta, máte-li v Polsku středisko osobních nebo i jen hospodářských zájmů — typicky při práci nebo podnikání v Polsku a bydlení v ČR. Česká republika vás považuje za rezidenta kvůli bydlišti (stálý byt s úmyslem trvale se zdržovat) nebo 183 dnům pobytu; střediskem zájmů se české právo nezabývá. Rozhodne čl. 4 odst. 2 smlouvy z roku 2011: stálý byt jen v ČR — jste rezidentem pouze ČR, i když pracujete v Polsku; stálý byt v obou státech — středisko životních zájmů; jinak obvyklý pobyt, poté státní příslušnost.
• Kolize: více než 183 dnů v Polsku a české bydliště. Polsko vás považuje za rezidenta už jen kvůli délce pobytu; Česká republika kvůli bydlišti nebo 183 dnům. Obě země počítají každý započatý den, takže dny cest se mohou započítat oběma. Podle smlouvy rozhoduje nejprve stálý byt; počet dnů má význam až u obvyklého pobytu (čl. 4 odst. 2 písm. b)).

Co dalšího vědět

• Přesně 183 dnů v Polsku: ještě ne polský rezident. Zákon o PIT vyžaduje pobyt delší než 183 dnů v daňovém roce (od 184. dne); Česká republika naopak považuje za rezidenta toho, kdo zde pobývá alespoň 183 dnů. Polsko počítá každou část dne včetně dnů příjezdu a odjezdu; pobyt nemusí být nepřetržitý.
• Jak se vylučuje dvojí zdanění mezi ČR a Polskem. Jste-li podle smlouvy českým rezidentem a Polsko může váš příjem zdanit (např. mzdu za práci v Polsku nad rámec čl. 14 odst. 2), Česká republika jej zahrne do základu a polskou daň započte prostým zápočtem, nejvýše do české daně připadající na tento příjem (čl. 21 odst. 2, § 38f ZDP). Jste-li polským rezidentem, Polsko příjmy zdanitelné v ČR osvobodí s výhradou progrese a jen u dividend, úroků, licenčních poplatků a zisků ze zcizení majetku započte českou daň (čl. 21 odst. 1).
• Mzda za práci v Polsku: 183 dnů v libovolných 12 měsících. Odměna za práci fyzicky vykonanou v Polsku je polským příjmem, i když zaměstnavatel sídlí v ČR. Jste-li českým rezidentem, Polsko ji nezdaní jen při splnění všech podmínek čl. 14 odst. 2: nejvýše 183 dnů v Polsku v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v daňovém roce (klouzavé období, nikoli kalendářní rok), zaměstnavatel není polským rezidentem a odměna nejde k tíži jeho polské stálé provozovny. Výjimka neplatí pro agenturní práci, kdy práci řídí polský uživatel (čl. 14 odst. 3).
• Rok přestěhování: obě země připouštějí změnu rezidence během roku. Polsko vás považuje za rezidenta ode dne, kdy se přesune vaše středisko zájmů (např. přestěhováním rodiny); Česká republika uznává podle smlouvy dělenou rezidenci. Sladěte období v obou přiznáních — v České republice podáte přiznání za část roku jako rezident (světové příjmy) a za zbytek jako nerezident (jen české zdroje).
• Ulga na powrót — dostupná i pro občany ČR. Polsko osvobozuje příjmy ze zaměstnání a podnikání do 85 528 PLN ročně po čtyři roky osobám, které přenesly bydliště do Polska po 31. 12. 2021, předchozí tři kalendářní roky v Polsku bydliště neměly a alespoň tři roky nepřetržitě bydlely v jiném státě EU (tedy i v ČR). Podmínka občanství je splněna i občanstvím jiného státu EU, takže úlevu může využít i český občan. Osvobozené polské příjmy po přestěhování Česká republika nezdaní, pokud jste podle smlouvy polským rezidentem.
• Sociální zabezpečení: nařízení (ES) č. 883/2004. Česká republika i Polsko jsou členy EU: pojistné platíte jen v jednom státě, zpravidla tam, kde fyzicky pracujete. Při vyslání českým zaměstnavatelem do Polska na nejvýše 24 měsíců zůstáváte v českém systému (formulář A1 od ČSSZ); při souběžné práci v obou státech (častá u přeshraničních pracovníků) rozhoduje mj. podstatná část činnosti ve státě bydliště.
• Která smlouva platí: smlouva z roku 2011 ve znění MLI. Platí Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou podepsaná ve Varšavě 13. 9. 2011, v platnosti od 11. 6. 2012 a prováděná od 1. 1. 2013 (č. 102/2012 Sb. m. s.); nahradila smlouvu z roku 1993. Úmluva MLI do ní doplňuje jen novou preambuli a test hlavního účelu (PPT). Rozhodovací pravidlo: čl. 4 odst. 2; zaměstnání: čl. 14 (183 dnů v libovolném 12měsíčním období); vyloučení dvojího zdanění: čl. 21; řešení případů dohodou: čl. 23 (lhůta tři roky).

Jak se řeší dvojí rezidence

Pokud vás za rezidenta považují oba státy, použije se čl. 4 odst. 2 smlouvy: Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (Varšava, 13. 9. 2011; č. 102/2012 Sb. m. s.), ve znění Úmluvy MLI (č. 32/2020 Sb. m. s.). Kritéria se uplatňují postupně — stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklý pobyt, státní občanství a nakonec vzájemná dohoda úřadů.

Pojmy, se kterými se setkáte v Polsku

miejsce zamieszkania

bydliště pro daňové účely — středisko zájmů nebo více než 183 dnů pobytu

ośrodek interesów życiowych

středisko životních (osobních nebo hospodářských) zájmů

nieograniczony obowiązek podatkowy

neomezená daňová povinnost (ze světových příjmů)

certyfikat rezydencji

potvrzení o daňové rezidenci

ulga na powrót

osvobození příjmů pro osoby, které se přestěhují do Polska

Krajowa Administracja Skarbowa (KAS)

polská finanční správa

Otázky

Zdroje

Předpisy a úřední výklad

• art. 3 ust. 1 ustawy o PIT — Osoba s bydlištěm (miejsce zamieszkania) v Polsku je zdaněna ze všech příjmů bez ohledu na místo jejich zdroje (neomezená daňová povinnost).
• art. 3 ust. 1a ustawy o PIT — Fyzická osoba má bydliště v Polsku, má-li v Polsku středisko osobních NEBO hospodářských zájmů (středisko životních zájmů), nebo pobývá-li v Polsku déle než 183 dnů v daňovém roce. Stačí kterákoli podmínka.
• Objaśnienia podatkowe MF z 29. 4. 2021 (vysvětlení Ministerstva financí k daňové rezidenci) — Každá podmínka (osobní nebo hospodářské centrum) se posuzuje samostatně — stačí kterákoli. U 183 dnů se počítá každá část dne včetně dnů příjezdu a odjezdu; pobyt nemusí být nepřetržitý; rezidence může vzniknout nebo zaniknout v průběhu roku.
• art. 3 ust. 2a–2b ustawy o PIT — Nerezident je zdaněn jen z příjmů ze zdrojů v Polsku, včetně odměny za práci vykonanou v Polsku bez ohledu na místo výplaty.
• § 2 odst. 2 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) — Daňovým rezidentem ČR je fyzická osoba, která zde má bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Obvykle se zdržuje ten, kdo zde pobývá alespoň 183 dnů v kalendářním roce, souvisle nebo v několika obdobích; započítává se každý započatý den. Bydlištěm je místo, kde má stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na úmysl se v něm trvale zdržovat. Střediskem životních zájmů se vnitrostátní právo nezabývá.
• čl. 4 odst. 2 Smlouvy ČR–Polsko (č. 102/2012 Sb. m. s.) — Dvojí rezident je rezidentem pouze: a) státu, kde má k dispozici stálý byt; má-li ho v obou — státu užších osobních a hospodářských vztahů (středisko životních zájmů); b) nelze-li je určit nebo nemá-li stálý byt v žádném státě — státu, kde se obvykle zdržuje; c) státu, jehož je státním příslušníkem; d) jinak rozhodnou příslušné úřady vzájemnou dohodou.
• GFŘ, Informace k určování daňové rezidence fyzických osob, č. j. 39105/26/7100-20113-010370 — Bydliště a obvyklé zdržování se posuzují nezávisle a současně, žádné nemá přednost; do pobytu se počítá každý započatý den. Smlouva se použije jen u osoby, která je rezidentem obou států; kritéria čl. 4 odst. 2 se aplikují v uvedeném pořadí. Dělená rezidence (jen po část zdaňovacího období) je možná. Důkazní břemeno nese poplatník; konečnou rezidenci podle smlouvy je nutné doložit potvrzením o daňovém domicilu.
• čl. 21 Smlouvy ČR–Polsko — Odst. 1: Polsko příjmy zdanitelné v ČR osvobodí s výhradou progrese; u příjmů podle čl. 10 (dividendy), 11 (úroky), 12 (licenční poplatky) a 13 (zisky ze zcizení majetku) započte českou daň do poměrné výše polské daně. Odst. 2: ČR zahrne příjmy zdanitelné v Polsku do základu a odečte polskou daň do výše české daně připadající na tyto příjmy (prostý zápočet); u osvobozených příjmů může použít výhradu progrese.
• § 38f ZDP — Dvojí zdanění příjmů ze zahraničí u českého daňového rezidenta se vylučuje způsobem, který stanoví příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění — metodou vynětí s výhradou progrese, nebo metodou prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí (nejvýše do české daně připadající na tyto příjmy).
• art. 27 ust. 8–9 ustawy o PIT — Zahraniční příjmy jsou podle smlouvy buď osvobozeny s výhradou progrese, nebo se započte zahraniční daň poměrným zápočtem.
• čl. 14 odst. 2 a 3 Smlouvy ČR–Polsko — Mzda rezidenta jednoho státu za práci ve druhém státě se zdaní jen ve státě rezidence, nepřesáhne-li pobyt ve druhém státě 183 dnů v úhrnu v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, nevyplácí-li ji zaměstnavatel-rezident druhého státu a nejde-li k tíži jeho stálé provozovny tam. Výjimka neplatí, poskytuje-li zaměstnanec služby jiné osobě, která jeho práci řídí a kontroluje, a služby jsou nedílnou součástí její činnosti (pronájem pracovní síly).
• Ulga na powrót (art. 21 ust. 1 pkt 152 ustawy o PIT) — průvodce podatki.gov.pl — Pro osoby, které přenesly bydliště do Polska po 31. 12. 2021: příjmy ze zaměstnání, některých smluv a podnikání jsou osvobozeny do 85 528 PLN ročně (společný limit s dalšími úlevami) po čtyři po sobě jdoucí roky, pokud v Polsku neměly bydliště tři kalendářní roky před přestěhováním, mají polské občanství, Kartu Polaka nebo občanství jiného státu EU/EHP či Švýcarska a předtím alespoň tři roky nepřetržitě bydlely mimo jiné v členském státě EU.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, čl. 11, 12 a 13 — Osoba podléhá právním předpisům sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu (čl. 11 odst. 1); zaměstnanec a OSVČ zpravidla státu, kde činnost vykonává (čl. 11 odst. 3 písm. a)). Vyslaný zaměstnanec nebo OSVČ zůstává v systému vysílajícího státu, nepřesahuje-li předpokládaná doba práce 24 měsíců (čl. 12). Při souběžné práci ve dvou nebo více státech rozhoduje mj. podstatná část činnosti ve státě bydliště (čl. 13).
• Smlouva ČR–Polsko (č. 102/2012 Sb. m. s.) — Podepsána ve Varšavě 13. 9. 2011; v platnosti 11. 6. 2012 (čl. 26 odst. 1); provádí se od 1. 1. 2013; smlouva z 24. 6. 1993 se přestala provádět.
• Syntetizovaný text Smlouvy ČR–Polsko a Úmluvy MLI (podatki.gov.pl) — MLI v platnosti pro Polsko od 1. 7. 2018 a pro ČR od 1. 9. 2020; účinnost pro srážkové daně od 1. 1. 2021 a pro ostatní daně za období začínající 1. 3. 2021 nebo později. Použije se jen nová preambule (čl. 6 odst. 1 MLI) a test hlavního účelu (čl. 7 odst. 1 MLI); čl. 4 a čl. 21 smlouvy se nemění.
• čl. 4 odst. 2 písm. a) Smlouvy — Osoba je rezidentem státu, v němž má stálý byt; má-li stálý byt v obou státech, je rezidentem státu, k němuž má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
• čl. 4 odst. 2 písm. b) Smlouvy — Nelze-li určit středisko životních zájmů nebo nemá-li osoba stálý byt v žádném státě, je rezidentem státu, v němž se obvykle zdržuje.
• čl. 4 odst. 2 písm. c) a d) Smlouvy — Zdržuje-li se obvykle v obou státech nebo v žádném z nich, je rezidentem státu, jehož je státním občanem (příslušníkem); je-li občanem obou nebo žádného, upraví otázku příslušné úřady vzájemnou dohodou.

Judikatura

• Nejvyšší správní soud, 1 Afs 239/2017-37, 01.11.2017 — Kritéria rozhodovacího pravidla smlouvy (čl. 4 odst. 2 podle Modelové smlouvy OECD) se použijí postupně: má-li osoba stálý byt jen v jednom státě, je rezidentem tohoto státu; středisko životních zájmů se zkoumá teprve tehdy, má-li stálý byt v obou státech.
• Nejvyšší správní soud, 10 Afs 195/2017-57, 16.07.2018 — Zákon o daních z příjmů pojem středisko životních zájmů nepoužívá: pro bydliště je rozhodující stálý byt v ČR spojený s úmyslem se v něm trvale zdržovat; rodina v zahraničí je podle vnitrostátního práva nerozhodná.

Aktualizováno 04.11.2026. Výsledek má jen informativní povahu a není daňovým ani právním poradenstvím. Finanční úřady a soudy mohou pravidla vyložit jinak, mimo jiné kvůli okolnostem, které zde nejsou zohledněny, a právo se mění. Před rozhodnutím se poraďte s kvalifikovaným poradcem.

Další státy

• Daně v Bangladéši
• Daně v Číně
• Daně ve Francii
• Daně v Indii
• Daně v Itálii
• Daně v Japonsku
• Daně v Kanadě
• Daně v Maďarsku
• Daně v Německu
• Daně v Nizozemsku
• Daně v Pákistánu
• Daně v Rakousku
• Daně v Rumunsku
• Daně ve Spojeném království
• Daně ve Španělsku
• Daně ve Švýcarsku
• Daně v Turecku
• Daně na Ukrajině
• Daně v USA